Na konci října jsem spolu se svými instruktory z dódžó vyrazil na tradiční studijní karate stáž do japonské Ósaky. Cílem bylo opět prohloubit znalosti Shitō-ryū karate, především v oblasti technik (waza) a vybraných kata.

Shitō-ryū karate, které založil Kenwa Mabuni sensei, čerpá z učení dvou velkých historických osobností – Anko Itosu a Kanryo Higaonny. Mabuni sensei studoval u těchto mistrů až do jejich smrti a následně pojmenoval svůj styl podle prvních znaků („kanji“) jejich příjmení – na jejich počest.

Vysoká komplexnost systému Shitō-ryū je dána právě kombinací technik obou učitelů, protože každý z nich kladl důraz na jiný přístup ke karate. Mabuni sensei se později rozhodl vyučovat karate na japonské pevnině a přestěhoval se z Okinawy do Ósaky. Jeho přítel Funakoshi sensei (zakladatel stylu Shotokan) se přestěhoval do Tokia. Oba měli velmi úzký kontakt a jako Okinawané šířili karate po celé Japonské pevnině. Ósaka se tak stala hlavním centrem Shitō-ryū karate.

Sakai sensei (9. dan) je přímým žákem Kenzo Mabuniho, syna zakladatele Kenwy Mabuni. U Sakai sensei studuji tradiční karate již několik let a i tentokrát připravil pro nás detailní tréninkový itinerář. Kromě jeho dódžó jsme měli možnost trénovat i v dalších dódžó pod vedením sensei, se kterými jsem se seznámil v minulých letech právě díky mému učiteli. Tréninky vedli špičkoví instruktoři tradičního Shitō-ryū: Sakai sensei (9. dan), Takedazu sensei (9. dan), Nishi sensei (7. dan), Fukae sensei (8. dan) a Namba sensei (6. dan).

V Japonsku bývá účast na tréninku v tradičním dódžó často pouze na pozvání a mnohá z nich nejsou veřejná. I proto jsme si každého tréninku nesmírně vážili.

Naší prioritou bylo procvičit Pinan kata a zaměřit se na jejich detaily. Dále jsme trénovali Jūroku, Shinsei, Bassai Dai a Seienchin, a prohlubovali znalost technik a metodiky výuky. Každý trénink trval 2–3 hodiny a mnohé z nich byly opravdu intenzivní.

Jednoho dne navrhl Sakai sensei, že společně navštívíme hrob rodiny Mabuni, kde jsou pochováni Kenwa Mabuni a jeho synové Kenzo a Kenei Mabuni – obě významné osobnosti Shitō-ryū. Byl to mimořádně silný zážitek. Najednou jste součástí historie, o které jste dosud jen četli v knihách. Zapálili jsme vonné tyčinky, uklidili místo a na památku pořídili fotografii (na přání rodiny Mabuni ji nezveřejňujeme).

Když jste v Ósace, gastronomickém srdci Japonska, prostě musíte ochutnávat. Od nejlepších sushi na světě, přes takoyaki, okonomiyaki, až po ramen (můj oblíbený!). Vše si vychutnáváte v malých tradičních restauracích nebo ve „fast foodech“, jejichž kvalita by u nás mohla konkurovat mnoha dobrým restauracím.

Ve volných dnech jsme vyrazili i za poznáním japonské přírody, která se od té evropské výrazně liší.
Podruhé jsem se vydal na horu Kongō – nenáročný, ale nádherný výstup s výhledem na Ósaku. Cizinci tam prakticky nejezdí, a mimo sezónu jsme byli téměř sami.

Navštívili jsme také horu Kōyasan, buddhistické centrum s chrámy starými přes tisíc let. Před dvěma lety jsem zde trénoval kendo na speciálním kempu a věděl jsem, že to místo musím ukázat i týmu.

Silným zážitkem byla i návštěva Hirošimy, města poznamenaného výbuchem atomové bomby. Atmosféra města je klidná a důstojná. Díky doporučení mého přítele Toshikiho jsme navštívili Hiroshima Peace Memorial Park, Peace Bell, A-Bomb Dome – zachovanou budovu přímo pod epicentrem výbuchu, dnes památku UNESCO navrženou českým architektem Janem Letzlem (1880–1925).
Závěrem jsme navštívili i ostrov Mijadžima s ikonickou „plovoucí“ červenou branou torii svatyně Itsukušima (UNESCO). Tentokrát byl odliv, a brána tak stála na souši – i přesto je to místo, které stojí za vidění.

Cesta do Japonska nám opět připomněla, že karate není jen sport, ale i hluboká cesta studia, tradice a pokory.
Těšíme se na další posun ve studiu karatedō.
Oss!

Radek Januš
Hlavní instruktor dódžó Akademie Karate Valašské Meziříčí